Tento článek je o fotbalistovi.
O havajské bohyni pojednává článek Pelé (bohyně)
Pelé, vlastním jménem Edson Arantes do Nascimento, (23.
října 1940 Três 💹 Corações – 29.
prosince 2022 São Paulo[1]) byl brazilský fotbalista, který je často označován jako nejlepší fotbalista všech dob.
V roce 1970 💹 se stal prvním hráčem, který získal tři tituly mistra světa.
Za svou kariéru vstřelil 1283 gólů, jubilejní tisící zaznamenal 19.listopadu 1969.[2]
Poprvé 💹 startoval na mistrovství světa v roce 1958 a v 17 letech se hned stal jednou z hvězd brazilského týmu mistrů 💹 světa.
Po čtyřech letech na šampionátu v Chile získala Brazílie znovu světový titul, Pelé tentokrát kvůli zranění vypadl ze sestavy již 💹 v základní skupině.
Při třetí účasti na šampionátu v roce 1966 se Pelé stal terčem záměrně tvrdé hry, zákroky soupeřů ho 💹 znovu zranily a přispěly k vyřazení Brazílie ve skupině.
V roce 1970 se na mistrovství v Mexiku stal potřetí mistrem světa, 💹 když k tomu přispěl mj.
vedoucím gólem ve finále a byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje.
Ve stejném roce byl vyhlášen i nejlepším 💹 sportovcem planety.
V barvách Santos FC vyhrál šestkrát brazilskou ligu a dvakrát Pohár osvoboditelů a Interkontinentální pohár.
Dětství a mládí [ editovat 💹 | editovat zdroj ]
Pelé se narodil jako Edson Arantes do Nascimento 23.
října 1940 v Três Corações ve státě Minas Gerais.
Pocházel 💹 z chudých poměrů.
Jeho otec hrával profesionálně fotbal pod jménem Dondinho, po skončení kariéry pracoval jako sanitář.
Jeho matka byla posluhovačka.[3]
Syna otec 💹 pojmenoval podle vynálezce Edisona.
[4] Kariéru Edson začal v místním klubu v Bauru ve státě São Paulo, kde ho trénoval Waldemar 💹 de Brito, účastník Mistrovství světa ve fotbale 1934.
Ten si povšiml chlapcova talentu a doporučil ho do klubu Santos FC.
Profesionální fotbalista 💹 [ editovat | editovat zdroj ]7.
září 1956 vstřelil Pelé jako střídající hráč v utkání Santosu proti Corinthians de Santo André 💹 svůj první gól v profesionálním fotbale.
[pozn 1] Vyhrál soutěž střelců Campeonato Paulista a dostal pozvánku do národního týmu.
V něm debutoval 💹 v roce 1957 ve věku 17 let.
Za svou kariéru vstřelil 1284 gólů, jubilejní tisící zaznamenal v roce z penalty 19.
listopadu 💹 1969 proti Vascu da Gama.
[2][pozn 2] Celkem nastřílel 92 hat tricků, 31krát dal v jednom zápase čtyři góly, šestkrát pět 💹 gólů a jednou, v roce 1964, osm.[5][pozn 3]
V roce 1958 poprvé startoval na mistrovství světa a získal světový titul, který 💹 o čtyři roky později obhájil, i když neodehrál celý turnaj.
Potřetí získal titul v roce 1970.
Za reprezentaci k mezistátnímu zápasu naposledy 💹 nastoupil v roce 1971, v roce 1974 ohlásil konec kariéry, ale nakonec si ji prodloužil až do roku 1977 v 💹 severoamerickém New York Cosmos.
V letech 1966 až 1977 byl ženatý s Rosemeri Cholbiovou.
[6] Několikrát se objevil také v televizních či 💹 filmových rolích (seriál Os Estranhos, film O Barão Otelo no Barato dos Bilhões, hlavní role v A maz roku 1972 💹 ad.).
Po skončení fotbalové kariéry [ editovat | editovat zdroj ]
V roce 1978 obdržel Mezinárodní cenu míru.
[6] Znovu si zahrál i 💹 ve filmu, zejména postavu útočníka z Trinidadu a Tobaga ve válečném filmu Vítězství z roku 1981, ale též v Os 💹 Trombadinhas (napsal i scénář) nebo v dramatu Hotshot.
Od roku 1994 působil jako vyslanec dobré vůle UNESCO v boji s dětskou 💹 chudobou a narkomanií.
[7] Organizaci UNESCO věnoval pro charitativní účely i některé ze svých památek a zúčastnil se v roce 2000 💹 Zápasu srdce na podporu mírového urovnání palestinsko-izraelského sporu.[7]
V roce 1994 se podruhé oženil s Assírií Lemosovou, se kterou zůstal až 💹 do rozvodu v roce 2010.[6]
V letech 1995 až 1998 působil ve funkci brazilského ministra sportu.
[8] V roce 1998 stál u 💹 prosazení zákona, který měl pomoci k odstranění korupce v brazilském fotbale, tzv.
Pelého zákon vstoupil v platnost v roce 2001.[6]
V roce 💹 2005 propagoval Viagru, a byl proto považován za člověka, který boří bariéry mlčení o erektilní dysfunkci.[5]Zemřel 29.
prosince 2022 na rakovinu 💹 tlustého střeva, se kterou se neúspěšně léčil od září 2021.
Od listopadu 2022 byl hospitalizován v nemocnici v São Paulu, kde 💹 mu lékaři diagnostikovali rovněž srdeční a ledvinovou dysfunkci i zánět dýchacích cest.
Navštěvovali ho pouze jeho nejbližší.[5]
Reprezentační kariéra [ editovat | 💹 editovat zdroj ]
S brazilskou reprezentací získal 3 tituly mistra světa.
Je dosud nejmladším hráčem v historii, který se stal držitelem titulu.
Na 💹 mistrovství světa 1958, 1962, 1966 a 1970 odehrál 14 zápasů a vstřelil 12 branek a až do éry Ronalda byl 💹 nejlepším brazilským střelcem šampionátu.
Se 77 brankami zůstává nejlepším kanonýrem brazilské reprezentace.
V reprezentaci odehrál celkem 92 zápasů, 7294 minut.[pozn 4]
První titul 💹 mistra světa (1958) [ editovat | editovat zdroj ]
Pelé mezi spoluhráči Didim a Gilmarem ve finále MS 1958
Za národní tým 💹 debutoval 7.
července 1957 v zápase s Argentinou o Rocův pohár na stadionu Maracanã a hned dal jediný brazilský gól (Argentina 💹 vyhrála 2:1).
V odvetě se prosadil opět, přičemž Brazílie tentokrát vyhrála 2:0 a získala prestižní trofej do svého držení.
Pelé se okamžitě 💹 stal hvězdou.[9] 4.
května 1958 zaznamenal proti Paraguayi svůj první reprezentační hattrick.
Přesto na mistrovství světa ve Švédsku první dva zápasy nehrál, 💹 kvůli zranění[10] i nedůvěře trenéra Vicenteho Feoly.
[11] Do turnaje tak sedmnáctiletý Pelé zasáhl až v utkání se Sovětským svazem 15.června 💹 v Göteborgu.
Ve čtvrtfinále, ve kterém se proti Brazílii překonávali fotbalisté Walesu, dal jediný gól (svůj šestý v reprezentaci), který později 💹 označil za svůj nejdůležitější v kariéře.
[10] Pak Pelé zazářil v semifinále proti Francii.
Na stadionu Råsunda ve stockholmské čtvrti Solna se 💹 hrál 24.
června 1958 nejlepší zápas šampionátu.
O přestávce byl stav 2:1 pro Brazílii.
V druhém poločasu ale oslabené Francii dal Pelé hattrick 💹 během 20 minut a rozhodl o výhře 5:2.
Ve finále nastoupili Brazilci o pět dní později na stejném stadionu proti domácím.
Pelé 💹 dal tentokrát dva góly a po vítězství 5:2 se stal nejmladším mistrem světa v historii.
Jeho první gól byl nádherný, když 💹 zády k brance na hranici pokutového území zpracoval hrudí míč, přehodil ho přes obránce, otočil se kolem něj a z 💹 voleje skóroval.
[10] Druhý gól dal hlavou.
Po návratu z mistrovství světa brazilská vláda označila Pelého za národní poklad, čímž zajistila, že 💹 strávil celou vrcholnou část své kariéry v brazilském klubu, konkrétně v Santosu.[10]
Druhý titul mistra světa (1962) [ editovat | editovat 💹 zdroj ]
Pelé útočí na švédskou obranu v přátelském utkání Švédsko – Brazílie v Malmö v roce 1960
Hned v březnu 1959 💹 se Pelé zúčastnil mistrovství Jižní Ameriky v Argentině.
V šesti zápasech dal osm branek a byl vyhlášen nejlepším hráčem turnaje, Brazílie 💹 nicméně obsadila v turnaji až druhé místo o jediný bod za domácí Argentinou.
Jako mistři světa Brazilci nemuseli hrát kvalifikaci na 💹 následující světový šampionát, který se v roce 1962 konal v Chile.
V prvním zápase na mistrovství Pelé vstřelil druhý gól Mexiku, 💹 kterým uzavřel skóre na 2:0.
Hned v následujícím zápase s Československem, který skončil 2.
června 0:0, si ale zranil stehenní sval a 💹 do turnaje už nezasáhl.
Brazílie se v dalším průběhu mistrovství bez své největší hvězdy opírala hlavně o výkony Garrinchy, Vavá nebo 💹 Pelého náhradníka Amarilda a ve finále porazila Československo 3:1.
Události z roku 1962 si Brazilci připomínali na mistrovství světa v roce 💹 2014 na domácí půdě, kde se ve čtvrtfinále zranila jejich největší hvězda Neymar.
V podobný průběh turnaje věřil i Pelé,[12] ale 💹 na rozdíl od roku 1962 Brazílie oba dva zbývající duely na šampionátu prohrála (1:7 s Německem a 0:3 s Nizozemskem) 💹 a skončila až čtvrtá.
Třetí účast na mistrovství světa (1966) [ editovat | editovat zdroj ]
Pelé se po zranění vrátil do 💹 reprezentace až 13.
dubna 1963 v utkání Rocova poháru proti Argentině, který ale Brazilci k velkému zklamání prohráli v São Paulu 💹 2:3.
[9] V odvetě na Maracaã dal tři góly a přispěl k vítězství 5:2 v prodloužení a k obhajobě trofeje.
V následujících 💹 letech nastoupil v několika přátelských zápasech, které Brazílie hrála, jelikož jako světový šampion znovu nemusela projít kvalifikací mistrovství světa 1966.
Do 💹 něho Brazílie vstoupila 12.
července na stadionu Goodison Park v Liverpoolu vítězstvím nad Bulharskem 2:0.
Pelé dal první gól kanárků, ale Bulhaři 💹 na něj vyrukovali s tvrdou a zákeřnou hrou.
Byl několikrát faulován, hřiště opustil na nosítkách[13] a v dalším zápase s Maďarskem 💹 svému týmu chyběl.
Vrátil se pro utkání s Portugalskem, které také vsadilo na tvrdost.
Portugalci se dostali do vedení 2:0, pak byl 💹 Pelé poněkolikáté sražen a soupeř mu navíc stoupl na koleno.
[14] Zraněný Pelé zápas dohrál, ale po porážce 1:3 Brazílie z 💹 turnaje vypadla hned ve skupině a sám hráč po turnaji prohlásil, že už nikdy na mistrovství světa hrát nebude.[13]
Třetí titul 💹 mistra světa (1970) [ editovat | editovat zdroj ]
I kvůli tomuto rozčarování trvalo dva roky, než se Pelé znovu objevil 💹 v reprezentačním dresu, ale hned dal 25.
července 1968 dva góly v přátelském utkání Paraguayi.
Od té doby byl znovu pevnou součástí 💹 národního týmu.
V kvalifikaci o mistrovství světa 1970 Brazílie vyhrála všech šest zápasů s celkovým skóre 23:2, Pelé hrál všechny zápasy 💹 a dal v nich sedm branek.
Tým kolem něj se mezitím vyměnil, a přestože vznikla velká diskuse o tom, jak budou 💹 spolupracovat Pelé s mladou hvězdou Tostãem,[15] vznikla takto sestava, považovaná často za nejlepší fotbalové mužstvo historie.[16]
Brazilský tým na MS 1970.
Pelé 💹 sedí druhý zprava.
Do turnaje v Mexiku vstoupila Brazílie vítězstvím 4:1 nad Československem, Pelé dal jeden gól a obloučkem přes polovinu 💹 hřiště vylekal brankáře Ivo Viktora.
V následujícím utkání s Anglií Pelé uvolnil Jairzinha před jediným gólem zápasu, sám ale nechal vyniknout 💹 brankáře Gordona Bankse, který brilantním zákrokem zastavil jeho hlavičku.
[16][17] V následujícím zápase dal Pelé dvě branky Rumunsku.
Itálie, která se v 💹 turnaji jako jediná soustředila na obranu,[16] se na Pelého připravila.
Osobní obranu na něj měl hrát Tarcisio Burgnich.
Ten na to později 💹 vzpomínal se slovy: „Před zápasem jsem si řekl, že je z masa a kostí jako každý jiný, ale mýlil jsem 💹 se."[5] V 19.
minutě rozehráli Brazilci aut, Rivelino odcentroval a Pelé zdánlivě nedosažitelný míč hlavou poslal do sítě.[18] Byla to 100.
branka 💹 Brazílie v historii mistrovstvích světa.
[5] Italové sice dokázali vyrovnat, ale převaha Jihoameričanů byla jasná, výsledek 4:1 zpečetil kapitán Carlos Alberto 💹 z Pelého ideální přihrávky.
[15] Nejen Pelé jako hráč, ale i Brazílie získala titul potřetí a stala se první zemí, které 💹 se to podařilo.
Získala tak do trvalého držení originální trofej pro mistra světa, Pohár Jula Rimeta, tzv.Zlatou Niké.
[11] Celkem dal Pelé 💹 v tomto turnaji čtyři branky a na dalších šest přihrál.[19]
Reprezentační kariéru Pelé ukončil v přátelském utkání 18.
července 1971 proti Jugoslávii, 💹 i když pak ještě 6.
října 1976 sehrál v žlutém dresu jeden exhibiční zápas proti Bofatogu.[5]
Klubová kariéra [ editovat | editovat 💹 zdroj ]
Na profesionální úrovni hrál pouze za dva kluby, z toho za New York Cosmos až v samotném závěru kariéry, 💹 a nikdy nevyzkoušel angažmá v Evropě.
To bývá označováno za jednu z mála skvrn na jeho vynikající kariéře.
[3] Souviselo to s 💹 tím, že už po roce 1958 byl vládou označen za brazilský národní poklad, což efektivně bránilo jeho odchodu do zahraničí.[10]
Hráč 💹 Santos FC [ editovat | editovat zdroj ]
Pelé v Santosu (1965)
Za Santos FC hrál od roku 1956 do roku 1974.
Měl 💹 průměr více než jednu branku na zápas a celkově v černobílých barvách nastřílel 784 branek.
Šestkrát se stal mistrem Brazílie (1961, 💹 1962, 1963, 1964, 1965 a 1968), v letech 1962 a 1963 vyhrál Pohár osvoboditelů a Interkontinentální pohár.
Santos se díky Pelému 💹 stal jedním z nejznámějších klubů světa a podnikal časté zájezdy do zahraničí.21.
listopadu 1964 dal Pelé osm branek v zápase, v 💹 němž Santos smetl Botafogo 11:0.
[5] V roce 1967 vyhlásily bojující strany v Nigérii 48hodinové příměří, aby všichni mohli sledovat Pelého 💹 zápas.[11]
Hráč New York Cosmos [ editovat | editovat zdroj ]
V roce 1974 Pelé ohlásil konec kariéry, ale v roce 1975 💹 podepsal smlouvu ve Spojených státech amerických, kde se stal největší hvězdou vznikající severoamerické fotbalové ligy.
S příjmem 7 milionů dolarů se 💹 stal jedním ze sportovců s největšími příjmy v té době na celém světě.
[11] V klubu New York Cosmos strávil dvě 💹 sezóny, během nichž nastřílel dalších 57 branek a rozloučil se v roce 1977 poté, co Cosmos ligu vyhrál.
Herní styl a 💹 kvality [ editovat | editovat zdroj ]
Měl vynikající techniku ovládání míče a kopací techniku.
Vynikal také v předvídání hry.[11]
Nejkrásnější góly a 💹 akce [ editovat | editovat zdroj ]
Své dva údajně nejkrásnější góly kariéry dal Pelé za Santos.5.
března 1961 v zápase s 💹 Fluminense na stadionu Maracanã převzal míč u vlastního pokutového území od Dalma, přeběhl s ním celé hřiště, obehrál Pinheira, setřásl 💹 Jaira Marinha a překonal brankáře Castilha.
Podle očitého svědka, zpravodaje deníku O Globo, trvaly ovace diváků po tomto gólu dvě minuty 💹 a zapojily se do nich i fanoušci Fluminense, což bylo „před tím na Maracanã nevídané".[20]
Sám Pelé ale za svůj nejkrásnější 💹 gól označil branku, kterou bohužel nezaznamenaly žádné kamery a kterou vidělo i velmi málo svědků.Vstřelil ji už 2.
srpna 1959 v 💹 zápase Paulisty mezi Santosem a Juventusem.
Pelé ho popsal takto: „Zpracoval jsem centr zprava, asi od Dorvala, a přehodil ho přes 💹 hlavu hned tří soupeřů, aniž by míč dopadl na zem, než jsem ho umístil do sítě.
"[20] Tento gól připomněla jak 💹 Pelého socha, vybudovaná v roce 2006 u malého stadionu klubu Juventus ve čtvrti São Paula Mooca, tak i rekonstrukce tohoto 💹 gólu pomocí počítačové grafiky, zařazená do dokumentu Anibala Massainiho Pele Eterno z roku 2004.[21]
Ocenění a ohlas [ editovat | editovat 💹 zdroj ]
Mezinárodní fotbalová federace FIFA vyhlásila Pelého nejlepším fotbalistou 20.století.
Stejnou cenu tehdy dostal i Diego Maradona, který zvítězil v hlasování 💹 fanoušků, zatímco Pelého zvolil panel odborníků, kde získal hlasy 72,75 % hlasujících, naopak na internetu získal jen 18,5 % hlasů.
Brazilský 💹 fotbalový svaz napadl internetové hlasování jako zmanipulované organizovanou kampaní argentinského svazu.[22]
Pelé s ruským prezidentem Putinem 17.
června 2017 v Petrohradu v 💹 Rusku
Vyhrál ankety o nejlepšího fotbalistu 20.
století vyhlášené Mezinárodní federací fotbalových historiků a statistiků IFFHS,[23] časopisem France Football,[24] a další.
Nadace fotbalových 💹 statistiků RSSSF sestavila seznam dvanácti prestižních anket podobného druhu a Pelé byl spolu s Beckenbauerem, Charltonem, Cruijfem, Müllerem a Maradonou 💹 jedním ze šesti hráčů, kteří se objevili ve všech těchto dvanácti seznamech.
[25] Jedním z nich byl i soupis 125 nejlepších 💹 žijících fotbalistů, který sestavil v roce 2004 sám Pelé a uvedl v něm i své jméno.[26]
Mezinárodní olympijský výbor ho vyhlásil 💹 nejlepším světovým sportovcem dvacátého století.[27]
Franz Beckenbauer ho označil za nejlepšího hráče všech dob, Bobby Moore za nejkomplexnějšího hráče, kterého kdy 💹 viděl.
[5] Josef Masopust na něj vzpomínal slovy: „Jednou jsem ho viděl něco pokazit, špatně hodil aut."[3]
Jméno Pelé [ editovat | 💹 editovat zdroj ]
Původ přezdívky Pelé je nejasný, podle hráče samého nejspíš vznikla zkomolením jména tehdy populárního brankáře Bilého, kterého znal 💹 a se kterým hrál jeho otec.
[4] Podle dalších teorií mohlo jít o zkomoleninu slova „pelada", které znamená „holý"[28] (nebo „hadrák"[3]), 💹 nebo přezdívka znamená „vánek",[28] „fotbal" v gaelštině nebo vznikla z reakce na jeho hru od jednoho z tureckých imigrantů.[4]
Měl ale 💹 i jiné přezdívky, které se neuchytily.
Jako dítě hrál s přezdívkou Dico.
[19] V Santosu mu např.
krátce přezdívali Gasolina podle brazilské zpěvačky,[4] 💹 o další přezdívky se postarali novináři, kteří ho označili např.
za Krále nebo za Černou perlu (Pérola negra).
Sám fotbalista připustil, že 💹 ho přezdívka Pelé zpočátku netěšila, sám chtěl, aby mu říkali Edson, jelikož to znělo seriózněji.[4]
Soukromý život [ editovat | editovat 💹 zdroj ]
Byl dvakrát ženatý, s Rosemeri Rose Cholbiovou (1966 až 1978) a s psycholožkou a zpěvačkou Assírií Lemosovou (1994 až 💹 2010).
[6][5] S Cholbiovou měl tři děti, Kely, Edsona Cholbiho a Jennifer, s Lemosovou dvě Joshuu a Celeste.
[6] Rozvod s Rosemeri 💹 označil za jeden z nejtěžších okamžiků ve svém životě.[29]
Měl i dvě nemanželské děti.
Ve věku 23 let prožil románek s Anisií 💹 Machadovou, ze kterého se narodila dcera Sandra.
O jeho uznání jeho otcovství vedla Sandřina matka dlouhý spor, který rozhodl až test 💹 DNA.
[30] Sandra o všem napsala knihu Dcera, kterou král nechtěl, která mu podle jeho slov v autobiografii ublížila.
[29] Sandra zemřela 💹 ve věku 42 let na rakovinu v roce 2006.
Na stejném místě ve své autobiografii píše Pelé o své další dceři 💹 Fláviu Cristinu Kurtzovou, kterou porodila novinářka Lenita Kurtzová po krátkém vztahu v roce 1968.[29]
Pelé přiznal i vztahy s dalšími ženami, 💹 např.
s playmate, která proslula pod přezdívkou Xuxa, a několika královnami krásy, např.
s Deise Nunesovou de Souza nebo Fláviou Cavalcantiovou.[29]
↑ Některé 💹 zdroje uvádějí, že v tomto zápase dal čtyři branky, jiné to vyvracejí.
↑ Encyclopaedia Britannica uvádí datum 20.listopadu.
↑ Zdroje nicméně zároveň 💹 často uvádějí, že dal ve 129 zápasech tři a více gólů, přestože součet těchto údajů dosahuje čísla 130.Viz např.
↑ LEME 💹 DE ARRUDA, Marcelo.
Arquivo da Seleção Brasileira Principal [online].
RSSSF Brasil, [do 2014].Dostupné online.
(portugalsky, anglicky) Přehled startů Pelého v mezistátních zápasech je 💹 zpracován i na základě seznamu
